Historie Pekárny u Jahodů

Historie dnešní pekárny (zvané „Jahodova“ či „u Jahodů“) se píše již přes sto let. Bohužel se díky různým peripetiím osudu nedochovalo mnoho archivního rodinného materiálu v listinné podobě, vlastně skoro žádný, takže v našem líčení osudů pekárny vycházíme především z ústního podání p. ing. Ludmily Konečné, roz. Martínkové (nar. 1936), která je kromě jiného nejstarší aktivní podnikatelkou v našem okrese. Postupně se budeme snažit zjistit o historii pekárny co nejvíc nejen od ní, ale i z archivů, protože mít ve městě původní, více než sto let starou pekárnu, tím se mnoho měst na Moravě ani v Čechách rozhodně chlubit nemůže. Naše společnost Pekárna u Jahodů s.r.o. se cítí být zavázána pokračovat v této tradici a bude se snažit ji provést všemi úskalími moderní doby.

Pojďte s námi alespoň na krátký výlet do historie, abychom Vám mohli ukázat, jak vznikla a jak se rozvíjela a málem skoro zanikla jedna vzácná řemeslná tradice!

První generace pekařů – založení živnosti

Zakladatelem pekárny byl Antonín Jahoda. Pocházel původem z Nivnice, kde se narodil po r. 1870. Vyučil se tovaryšem a stal se pekařským mistrem ve Vídni, což bylo tehdy zcela obvyklé – ostatně Vídeň byla hlavním městem rakouského mocnářství, takže všichni, kdo se chtěli vyučit řemeslu, putovali právě tam. Zpět na Moravu se vrátil v r. 1904.

Již ve Vídni se Antonín Jahoda seznámil se svou manželkou Annou (její rodné příjmení neznáme), původem z jižních Čech, kde se narodila do poměrně zámožné statkářské rodiny. Ještě před usazením v Hradišti se manželům Jahodovým narodil syn Karel (1899). Celkem měli Antonín a Anna Jahodovi 4 děti – kromě Karla dceru Augustinu, druhého syna Antonína (zemřel v poměrně mladém věku 30 let brzy poté, co vystudoval práva) a druhou dceru Annu (zemřela v r. 1960). Mimochodem, Augustina Jahodová, později provdaná Kellerová, je maminkou zakladatele Fono klubu v Hradišti p. Václava Kellera. Anna Jahodová zemřela kolem r. 1930, načež Antonín se již jako zralý a vážený muž oženil podruhé v r. 1933.

S provozováním pekárny započal Antonín Jahoda ihned po svém příchodu do Hradiště. Nejprve se usadil v pronajatém domě, který stával v dnešní Růžové ulici (zhruba tam, kde jsou dnes správní budovy bývalého Českého telekomu), a péci začal v r. 1906. Živnost prosperovala, ale Antonín měl ambice na její rozšíření; kromě toho domácnost se čtyřmi dětmi potřebovala také více prostoru, nejlépe ve vlastním domě. V mezidobí matka jeho manželky Anny prodala jihočeský statek a přestěhovala se za rodinou do Hradiště, takže stržené prostředky umožnily využít nabízenou příležitost a koupit měšťanský dům „U Labutě“. Jeho vlastníkem byl továrník Morgenstern, zakladatel továrny ohýbaného nábytku umístěné na Kunovské (dnes Malinovského) třídě – ano, jak mnozí pamatují, jeho továrna stávala na místě dnešního obchodního centra TESCO.

Ke koupi domu „U Labutě“ došlo někdy na počátku roku 1911. Koupený dům byl do týdne vyklizen a během 14 dnů započala rekonstrukce domu a přístavba pekárny. Stavbu realizoval stavitel Alois Cvach, veškeré vybavení si Antonín Jahoda objednal ve Vídni, když využil svých zkušeností i kontaktů z dob svých tovaryšských let. Rovněž instalaci strojů prováděla jím vybraná vídeňská firma (její název už dnes neznáme). Na zakázku postavili Vídeňáci také proslulou parní chlebovou pec, jež slouží (po přestavbě na plyn) dodnes, ovšem topilo se v ní černým uhlím přiváženém koňskými povozy. Roztápělo se a přikládalo ve sklepě pod pekárnou, kde byl i sklad uhlí.

Na níže přiložené fotografii můžeme vidět skupinu zaměstnanců pekárny z doby před první světovou válkou – Antonín Jahoda je vlevo, ten vysoký muž v černé vestě, a vpravo skloněn u pultu (pravděpodobně) jeho syn Karel, pozdější pokračovatel rodinné tradice.

Osazenstvo pekárny čítalo 6 až 7 stálých zaměstnanců, a to včetně učňů a tovaryšů. A co se tehdy nejvíce peklo? Pochopitelně základem sortimentu byl chléb, už tehdy proslulý svou kvalitou a trvanlivostí, jen trochu větší, než jej známe dnes – bochník Jahodova chleba vážil 3 kg. Chleba se peklo více druhů, kromě obyčejného také výběrový bílý (s kmínem), tmavý celožitný a proslulý „komisárek“, vojenský chleba ve tvaru menších hranolků. Ten se dodával po r. 1932, kdy byly založeny kasárny Přemysla Otakara II., právě vojákům. Mouka se dovážela ze Starého Města z parostrojního mlýna Schilder. Pekly se rohlíky, ale byly větší, než je známe dnes, a do těsta se dávalo místo vody mléko. Známé a oblíbené byly loupáčky, které se pekly z převalovaného těsta (někteří pamětníci si je vybaví i dnes), preclíky sypané mákem i bez, a „kaiserky“. Pečivo roznášeli učedníci a tovaryši po městě ve velkých nůších, později je i po blízkém okolí rozváželi na kolech.

Mimochodem, Antonín Jahoda byl vůbec prvním cyklistou v Uherském Hradišti – jako první ve městě si koupil volnoběžný velociped – a jako jeden z prvních si také kolem r. 1935 pořídil osobní automobil značky „Tatra“. Antonín Jahoda byl aktivním členem cukrářského a pekařského spolku a podílel se na tovaryšských i mistrovských zkouškách jako zkušební komisař. Nejen u zkoušek, ale i v rodině a při práci vůbec byl obáván pro svou přísnost, zásadovost i poctivost v řemesle a životě. Během první světové války musel narukovat do císařské armády a bojoval na italské frontě na Piávě (u Padovy).

Antonín Jahoda umírá v roce 1937, nedožil se tedy druhé světové války. Prvorozenému synovi Karlovi, který sice měl ambice studovat, ale již ne tolik vůle a vytrvalosti k dokončení studií, zanechal jako následníkovi v řemesle prosperující živnost, vyhlášenou svými výrobky nejen v Hradišti, ale i za hranicemi města.

Druhá generace pekařů – nedlouhé pokračování tradice

Karel Jahoda jako nejstarší syn Antonína Jahody provozoval pekárnu od r. 1937, tedy od smrti otce. V době převzetí podniku mu bylo 38 let. Do podnikání v jeho éře samozřejmě zasáhly smutné události druhé světové války, tu se ale rodině podařilo přežít relativně dobře.

Karel Jahoda si vzal za manželku Annu Kaňovskou, která pocházela z rodiny provozující hospodu a výčep „U Lagů“ známý dodnes (nachází se naproti parku u Obchodní akademie kousek od budovy nádraží směrem do města ulicí Nádražní, dříve Královskou). Spolu měli dva syny, staršího Karla (narozen r. 1932) a mladšího Miroslava (nar. 1937, jen nedlouho před smrtí dědečka Antonína Jahody). Karel provozoval pekárnu až do první vlny znárodnění v roce 1948.

Starší syn Karel Jahoda vystudoval jako inženýr –strojař České vysoké učení technické v Praze a zemřel, aniž by jakkoli zasáhl do pekařské tradice. Mladší syn Miroslav vystudoval na bratislavské Vysoké škole chemicko-technologické, stal se chemikem a poté pracoval jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu kožedělném ve Zlíně, kde vyvinul a dokonce získal patent na obuvnické lepidlo.

Po znárodnění pekárny a zabavení domu v důsledku únorových událostí v r. 1948 (vše připadlo uherskobrodské pekárně jako národnímu podniku) je Karlovi a jeho rodině (ženě Ludmile a oběma synům) milostivě dovoleno alespoň obývat byt nad pekárnou v domě „U Labutě“ a pracovat jako vedoucí znárodněné pekárny. V padesátých letech musel čelit i útlaku vyvíjenému na „buržoazní podnikatele“, kdy po anonymním udání, že ve svém domě přechovává nadměrné zásoby a majetek, prohledala celý byt Jahodů tehdejší Státní bezpečnost a ukradla všechny cennosti včetně některých rodinných památek. Za éry socialismu se v pekárně peklo jen drobné pečivo – loupáčky, šátečky, vánočky, bábovky, pletýnky a další. Proslulá pec, srdce pekárny, se sice používala, ale s výjimkou přestavby na plynový výtop (přesné datum přestavby neznáme) se do ní vůbec neinvestovalo. Šamotové vyzdívky popraskaly, byl zničen i systém trubek, kterými putuje horká pára, takže po smrti Karla Jahody zůstala pec bezmála po čtvrtstoletí nečinná.

Karel Jahoda, člen druhé generace pekařských mistrů, se dožil 77 let – zemřel v roce 1976.

Třetí generace pekařů – tradice znovu pokračuje

Miroslav Jahoda, mladší syn Karla Jahody a vnuk Antonína Jahody, zemřel bohužel velmi mlád ve věku 30 let (r. 1967). Při studiích v Bratislavě poznal svou budoucí ženu, Ludmilu roz. Martínkovou, která pochází z Valašska (narodila se v r. 1936 ve Stříteži nad Bečvou). Zanechal po sobě jediného syna – ing. Miloše Jahodu, který se manželům Jahodovým narodil 22. března 1963. Miroslava Jahodu do generace pekařů při vší úctě nezahrnujeme, nicméně zajistil pokračování rodu a pekařského řemesla do budoucna.

Ing. Miloš Jahoda se stává dalším Jahodou v čele pekárny po první vlně restitucí. Roku 1990 se dům „U Labutě“ s pekárnou i další rodinné majetky vrací právě jemu a z poloviny i jeho strýci Karlovi, členu druhé dynastie Jahodů. Ihned po navrácení majetku Miloš rekonstruoval značným nákladem pec a zahajuje opět provoz pekárny ve vlastních prostorech, po vzoru svých předků.

Zpočátku úspěšný provoz pekárny dostává ostrou konkurenci v podobě supermarketů i velkopekáren, což způsobuje masivní nárůst dluhů, pokles kvality pečiva a v r. 2010 ukončení provozu pekárny pod původní hlavičkou podnikatele ing. Miloše Jahody. Zda se člen třetí generace pekařů ještě do pekárny vrátí, zůstává otázkou.

Čtvrtá generace pekařů – a budoucnost ve hvězdách?

Čtvrtou generaci by mohl představovat starší syn ing. Miloše Jahody, Miroslav Jahoda (narozen 1988), anebo mladší syn Miloš Jahoda (narozen 1992). Do jaké míry se budou chtít podílet na provozu pekárny a slavném jménu svých předků, zůstane ještě nezodpovězenou otázkou, neboť pro dluhy pekárny bylo nutné najít strategického investora a podnikání ing. Miloše Jahody ukončit se štítem co nejčistším. Oba dědici slavného hradišťského jména inklinují spíše ke sférám akademickým nežli k tvrdé práci, ale bylo by snad chybou je v tak mladém věku podcenit ...

Hrdým pokračovatelem pekařského řemesla ve čtvrté generaci je tedy namísto některého z legitimních dědiců obchodní společnost „Pekárna u Jahodů s.r.o.“, za kterou stojí majitel Josef Janíček a skupina dalších investorů. Společnost vyplatila značnou část dluhů vzniklých za podnikání ing. Miloše Jahody a navázala na tradici rodiny Jahodů již ve čvrté generaci.

Cílem investorů, jinak hradišťských patriotů hrdých na své staroslavné město, je samozřejmě zachování historie nejen rodiny Jahodů, ale i historie poctivé živnosti. Cesta k tomuto cíli bude trnitá, zvláště v dnešní době, ovšem věříme, že se nám podaří z této cesty neustoupit a čest starých pekařů obhájit.